Na požádání pana učitele z průmyslovky a několika zvídavých kutilů, pořídil jsem pár obrázků, jak uvádím po zimě trkač do provozu.
Na zimu trkač demontuji, opravím oprýskanou barvu, dosedací plošky klapek natřu vazelínou, toť vše.
Podle skutečného nástupu jara a potřeby zalejvat nové sazenice, namontuji trkač na svém potůčku v půli zahrady a plním dvě zásobní /1000 l/ cisterny. Přímo trkačem nelze zalejvat, dáva totiž pouhý 1/2 decák za sekundu. Upozorňuji, že tento typ už se nevyrábí, firma, která původního výrobce převzala, vyrábí na stejném principu trošku vylepšený. Já jsem od nich už převzal konstrukci obou klapek.
Vše, co jsem dnes prováděl, je zachyceno na následující řadě fotek, okomentovaných spíš dlouholetou zkušeností, než strojařskými /jsa to elektro/ termíny.
Litinové tělo trkače /tlaková nádoba/ s odvzdušňovacím šroubem nahoře /zde vlevo/, nezapomenout po celém zapojení vypustit veškerý vzduch.

Příruba s rázovou klapkou a vyrovnávacím závažím

Větší, propouštěcí klapka "trků", menší, rázová klapka

Základna trkače. Sem se přivádí voda ve vypočítaném spádu, rázová klapka se otevře, zvýší se rychlost průtoku vody, klapka se zavře, kinetická-potenciální a propouštěcí klapka pustí nahoru "trk". Závaží dopadne na rázovou klapku....

Tlak v přívodní dvoupalcové hadici je vytvořen spádem, podle požadované výšky výtlaku užitečné vody. Jasněji na mém příkladě. Mezi potůčkem a nádržemi je 50 m vzdálenost a 11 m převýšení. K trkači se přibaluje vzorec pro výpočet spádu /H1 – h1/. U mě to dělá 220 cm. Při sklonu potůčku jsem musel pořídit /80 Kč metr před 10 lety/ 12 m dvoucolky, pro přívodní potrubí.

Kdo má dostatečný průtok vody, nemusí dál řešit, ale u nás /krušnohorský srážkový stín, moc neprší, hamouni na jihu Moravy a Čech mají plné sklepy a já lítám po pozemcích s hadicí – he/. Trkač, při mém nastavení, potřebuje minimální průtok 2,5 litru/sek. To u nás nastává koncem června a v červenci záhonky okurek a tak pějí "pít". Pro menší vyrovnávání jsem si vybudoval hrázičku o objemu 5-6 m3 /podle toho, jak mi jí úrodné bahno zaneslo/. Proto v hrázi mám výpust a při jarních povodních to zdarma posílám německým sedlákům do dolního Polabí v Sasku.
Sací koš proti nečistotám jsem vyrobil z PET flašky žhavým hřebíkem, ten taky brání zasunutí děrované části na hadici.

Usadil jsem originál kožené klapky /zkoušel jsem je vyrábět z různých materiálů i s dopravníkového pásu, ale nic se neosvědčilo, taky problém s přesným závážím, takže je kupuji ve specializované prodejně á kus 35,- Kč, 2 x jedna na rok/.

V pohledu z předu je výpustná příruba se závažím

3/4 palcová hadice odvádí "trky" do cisterny nahoře.

Klapka se otevře, vystříkne během dvou sek cca 5 l vody. Rychlý průtok vody klapku zavře, vytvoří se ráz "trk" a nahoru putuje 1/50 vody. Proto má stroj účinnost pouze 2 %. Takže žádné perpetum, jak si sousedky myslely. Jen to, že nemám žádné další náklady.
Co k tomu dodat? Celkové náklady na pořízení mě vyšly před 9 lety na 3000,- Kč. Zalejvám denně asi 30 arů osázené rozlohy /když prší asi ne/ množstvím kolem 1000 litrů na den. Při nedostatku pitné vody a její ceně by to nebylo možné. Navíc pitná voda u nás není pro rostlinky se svou dávkou Cl vhodná. Voda z mého potůčku není sice pitná, v pohodě v ní žijí veškeré ty potvůrky, včetně žab, čolků, užovek a všech vodních živočichů, co k čisté vodě patří. Potůček pramení pod loukami, kde se od zrušení státního statku v 1990 absolutně nepoužívá žádná chemie. Takže u mě jsou i chryzantémy bio.
Vím, že daňoví úředníci takovéto články nečtou, takže zatím nemám obavy, že by státní erár mohl na mě nějak bohatnout. Kdyby přece, tak potůček bez užitku od nás přímo teče dolů do údolí a tam se vlévá do ne moc čistého Labe. Jsem si jist, že můj odběr nějak neohrozí plavbu po dolním Labe, protože, a teď dávej pozor, než já dostanu nahoru do cisterny 1000 litrů, proteče mi trkačem dál do potůčku 50 000 litrů.
Omlouvám se všem cíleným i náhodným čtenářům, za rozsáhlost, ale jedním článkem jsem /doufám/ zmázl 7 dotazů, co jsem za poslední rok dlužil.